Marek Přibil (1976) je dalším z mladých debutantů tohoto roku. Jeho stostránkovou prózu přináší ve své paperbackové edici současných autorů nakladatelství Torst.
Autor přichází s příběhem zarámovaným literárně-teoretickým pitváním a kategorizací náhod v Kunderově Nesmrtelnosti. Kupodivu ovšem se za touto na první pohled chytračivě sestavenou konstrukcí nekrčí mladická bezradnost.
Nesledujeme samoúčelnou hru, z níž jsou splétána tenata autorské své vůle, nýbrž důvěryhodnou pavučinu utkanou z „her doopravdy“ několika dnešních lidí, kteří se jednoho prosincového odpoledne střetnou na pražském nábřeží. Přibil je natolik suverénním a přesvědčivým vypravěčem, že spořádáme vše, co nachystá, a teprve po dočtení nám vytane na mysl, že náhod, které kříží cestu jeho hrdinů, je přece jen víc, než je obvyklé. Autor ovšem hraje s otevřenými kartami a navíc nenudí.
Vybral si jen jednu slabší chvilku, bohužel právě na samém závěru knihy. Jak už naznačeno, Přibil pouze předvádí fungování svého „modelu”, ovšem trochu nedořečenosti by přece jen neuškodilo – navíc, když to, co je řečeno v úplně posledním odstavci, si lze z předcházejícího velmi snadno domyslet, vždyť po stu stránek je čtenář již vycvičen a ví, že všichni souvisí se všemi.
Pavouk je nicméně velmi zdařilým, suverénním debutem, který na českou scénu přináší mladého autora, jehož další knižní počiny budeme zvědavě vyhlížet.
ONDŘEJ HORÁK | Právo