Marek Přibil | FOTO: Nguyen Phuong Thao (Reflex)

ROZHOVOR: Hrozili smrtí mé rodině. Babiš? Jinak. Novinář po soudu odhalil vše

RADIM PANENKA | Parlamentní listy

Rozhovory
Novinové, časopisecké, televizní či rozhlasové rozhovory, které autor poskytl.

Před lety šlo o nejsledovanější kauzu v zemi. Úniky tajných odposlechů řešili všichni. Nyní otevřeně a naplno promlouvá člověk, kolem něho se příběh točil, a který čelil i soudní obžalobě. Nyní byl osvobozen. Novinář a spisovatel Marek Přibil vylíčil, co všechno se kolem něho dělo, čemu musel čelit se svou rodinou a jak v celém případu zasáhla veřejnoprávní ČT.

Soud vás zprostil obžaloby a konstatoval, že jste nespáchal trestný čin pomluvy. Jde sice o nepravomocné rozhodnutí, ale jaké jsou vaše první dojmy?
Jakkoli se říkává, že k soudu se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek, nijak zvlášť jsem se neobával, že by to mohlo dopadnout jinak. A na rozdíl od policie a státního zastupitelství – dvou institucí, které v tomto případu sehrály, alespoň z mého pohledu, neblahou roli – jsem získal celkem důvěru v nestrannost soudů. A také jsem měl štěstí na advokáta, který se nebál poukázat na politické aspekty případu.

Neblahou roli?
Ano. Nejprve je ale třeba vysvětlit, že mám za sebou v krátké době dvě trestní stíhání z údajného přečinu pomluvy, kdy obě byly iniciovány někdejšími představiteli ministerstva vnitra. Pro oba případy, které skončily v můj prospěch, byť druhý zatím nepravomocně, jsou také typické podivné úniky do sdělovacích prostředků z živých vyšetřovacích spisů či účelově zkreslené informace jak ze strany médií, tak ze strany představitelů policie. Šlo třeba o prokazatelně a doložitelně lživou policejní tiskovou zprávu v prvním případě, podobně jako následně v druhém případě uvedl doložitelnou nepravdu pořad Newsroom ČT24, který se odvolával na policii.

Proč k tomuto podle vás docházelo?
Byl v tom politický zájem. Prostě se začaly vytvářet předpoklady pro vznik nepravdivé konstrukce, že je obžalovaný, to jest já, člověk premiéra a že je jím úkolován, jak se projevilo zejména v kauze Šuman. Byl to totální nesmysl. A bylo tomu tak proto, aby se mohlo říct: Podívejte se, s jakým grázlem ten Babiš spolupracuje! K pousmání je, že Babiše téměř neznám. V životě jsem ho osobně viděl jen asi 40 minut. Ani předtím, ani potom jsem s ním nikdy v žádném kontaktu nebyl.

Můžete své první trestní stíhání popsat?
V prvním případě jsem jako někdejší redaktor MF DNES napsal, že na místě poradce tehdejšího ministra vnitra Chovance skončil jeden sociální demokrat. Byl jsem ale obžalován kvůli tomu, že článek prý naopak zapříčinil poradcův odchod. Pochopitelně jsem byl ve výsledku pravomocně zproštěn obžaloby. Nicméně opět došlo k únikům ze spisu. Veřejnoprávní televize mne prohnala zprávami, kdy informovala o tom, že jsem osoba trestně stíhaná v době, kdy to nebyla pravda a kdy těmito informacemi ani nemohl zmíněný pořad Newsroom disponovat. Případ byl nato popsán v jedné odborné publikaci a objevil se i na odborné konferenci Unie státních zástupců jako paradigma účelového trestního stíhání na politickou objednávku. No, a nynější případ vykazoval zcela shodný modus operandi.

Berete zprošťující rozsudek ve druhém případě i jako potvrzení, že jste měl ve svých článcích o Milanu Chovancovi pravdu?
O to nejde. Celý případ byl o tom, že představitelka Odborové aliance integrovaného záchranného systému, která se zabývá údajnými nedostatky vůči policistům, na webu s názvem PressPort Magazín, který jsem zřídil, publikovala svůj autorský článek. Ten byl nevhodně komentován. Například novinář z Deníku N Jakub Zelenka napsal, že to já jsem jako autor tohoto článku pomluvil Chovance, za což mi hrozí dva roky vězení. Přitom se odvolával na státní zastupitelství a citoval příslušnou státní zástupkyni. Mám doloženo z příslušného státního zastupitelství v dokumentu, který mi byl z tohoto úřadu zaslán datovou schránkou, že státní zástupkyně se Zelenkou nikdy nekomunikovala. Pak věřte médiím…

Můžete obsáhleji pohovořit o tomto článku, kvůli kterému jste stál nyní před soudem, jak vznikal a co bylo tím tolik „výbušným“ obsahem?
V mém druhém trestním stíhání zmíněná představitelka odborové aliance popsala, že podala k rukám tehdejšího šéfa pražské policie Jana Ptáčka podnět coby zmocněnkyně čtyř policistů; že byla zmocněna, to je prokázáno ve spisu. Podnět, o kterém v článku pojednala, sestával z dokumentů poukazujících na šikanu na policejním pracovišti a z materiálu o vyšetřování kauzy Čapí hnízdo s tím, že byla politicky ovlivňována. Nikdy jsem nehodnotil, je-li to pravda anebo ne. Vždyť článek toliko popisoval fakt, že podnět byl postoupen řediteli policie Ptáčkovi, a bylo z něho citováno. A ředitel Ptáček potvrdil, že podnět obdržel a že s ním bude pracovat tak, jak mu to ukládají předpisy. Nato jsem článek doplnil v rámci vyváženosti o informace pana Golise, tehdy redaktora ČRo, kterého jsem se zeptal, mohu-li jeho zjištění použít. Ta naopak hovořila v neprospěch aktérů kauzy údajného dotačního podvodu na farmě Čapí hnízdo. Nemyslím si, že je něco závadného informovat o tom, že někdo něco udělal, že něco podal.

Objevily se s postupujícím časem další náznaky toho, že tehdejší vedení resortu vnitra v čele s Milanem Chovancem se snažilo účelově ovlivnit či „postrčit“ vyšetřování Čapího hnízda k jasnému výsledku?
To nevím. Nikdy jsem se podrobně kauzou Čapí hnízdo nezabýval. Objevily a i nadále se však objevují velmi závažné poznatky, jak Chovanec coby ministr vnitra resort spravoval. Osobně o nich hovořit nechci a ani mi to nepřináleží. Věnuju se dávno jiným činnostem, nežli je aktivní novinářská práce.

V prvním trestním stíhání jste byl tedy pravomocně zproštěn obžaloby. Jaký byl vlastně vývoj v celé této vaší druhé kauze?
Po vydání článku informace v něm obsažené prošetřovala Generální inspekce bezpečnostních sborů; případ, jak vím z médií, odložila. Nato mě pozvali na policii v Praze 4, kde mě požádali o nějaké informace. Policista, kterému jsem odpovídal, mi sdělil, že se mne to vlastně netýká, že jde jen o nějaké upřesnění. Pak jsem ke svému překvapení zjistil z Deníku N od novináře Zelenky, že jsem osoba trestně stíhaná z přečinu pomluvy. A hlavně že mi hrozí ty dva roky, protože jsem si strašně vymýšlel… Neměl jsem o ničem tušení. Vyrozumění o zahájení trestního stíhání mi přišlo až mnohem později. Podobně jako se stalo v mém první trestním stíhání. K soudu jsem šel neobeznámen se spisem, jelikož mi policie neumožnila do něj nahlédnout.

Stalo se od té doby něco nového, co by vám samotnému naznačovalo, komu jste se případně nehodil? Domníváte se, že vaše stíhání v této věci bylo „spontánním“ jednáním orgánů činných v trestním řízení? Jaké důkazy či argumenty máte k tomu, pokud se domníváte o opaku?
Jak jsem už předeslal, mé trestní stíhání bylo ryze politické, kdy výsledkem mělo být a také je co největší pošpinění mého jména skrze sdělovací prostředky. To kvůli tomu Babišovi.

Od doby, kdy se vaše jméno výrazně objevilo na veřejnosti kvůli fragmentům tajných nahrávek vašich setkání s Andrejem Babišem uplynulo už několik let. Máte dnes více informací či signálů, odkud tehdy foukal vítr, tedy kdo mohl nahrávky pořídit a publikovat?
Byli to lidé z politiky, kolem politiky a od policie. Nemám potřebu jejich jména vyslovovat. Bylo vyhrožováno mojí rodině, že nám zabijí malého syna, pokud tak učiním. Policii to vůbec nezajímalo. Pro výstrahu mi bylo poškozeno auto, kdy jsem kvůli tomu měl málem nehodu na D1. Důležité je však říct, že co se týká těch nahrávek, byly sestříhané. Nic nekalého jsem neprovedl. Tehdy, když byla pořízena první nahrávka, jsem Babiše viděl poprvé v životě, vůbec s ním nejsem v žádném kontaktu. Jediné, co mne ohledně něj dnes zajímá, je, jestli opravdu otevřou příští středu první třídy.

Mohla celá věc souviset s případem „zmizelých“ sledovacích zařízení zvaných Agáta, které před časem nakoupila civilní rozvědka a některé z nich se měly záhadně ztratit?
Takové informace nemám. Zvukové záznamy, ty odposlechy, byly podle informací, kterými naopak disponuji, pořízeny jinak. Mluvit o tom ze shora uvedených důvodů nechci. A také jsem to už dávno hodil za hlavu. Není totiž nic horšího nežli životní cesta dlážděná sebelítostí. A jsem rád, že jsem si tím prošel. V mnohém vám to otevře oči, člověka to vlastně obohatí, zejména pokud se věnujete literatuře. 

Je ale, myslím si dodnes, nepochopitelné, že při prošetřování kauzy Čapí hnízdo policejní orgán zřejmě nešetřil, jak se údaje dostaly k provozovateli twitterového účtu Šuman – zejména to, jak mohlo dojít k úniku z trestního spisu, například ohledně bankovních výpisů, jež se ve spise objevily. Pokud toto policejní orgán šetřil, tak výsledky nejsou veřejnosti známé, což také vyvolává pochyby. 

Zároveň je přitom nesporné, že byly zveřejněny čtyři rozhovory v kauze Šuman, a to rozhovory vicepremiéra s různými lidmi včetně rozhovorů, u kterých jsem v žádném případě nebyl přítomen. Pokud jsem u některých rozhovorů nebyl přítomen, tak jsem je nemohl ani nahrávat, jak se snažili někteří spekulovat. Stejně tak je nesporné, že minimálně jeden rozhovor, ten se mnou, byl sestříhán a hrubě zkreslen, takže zachycoval zcela jiné údaje, než jak schůzka proběhla, když i skupina Šuman veřejně prohlásila, že jde do střižny.

Je něco, co o této aféře veřejnost doposud neví?
Před mým setkáním s tehdejším vicepremiérem Babišem v září 2016 mě zaměstnavatel informoval o tom, že se vicepremiér zajímá o problematiku možného mafiánského ovlivňování českých víz na Ukrajině. Vicepremiér měl zájem se setkat s někým, kdo se zabývá problematikou činnosti mafie u nás. Pravděpodobně proto požádal někoho z managementu Mafry o kontakt na člověka, který se na tuto problematiku specializuje v novinářských kruzích. Na toto téma jsem sepsal předtím řadu článků. Poté mě požádal nadřízený z Mafry, abych šel na setkání s vicepremiérem. On musel někam k zubaři či co, původně měl ty informace o ukrajinské mafii předat on ode mne.

Na základě zkreslených informací, které byly účelově připraveny tak, aby došlo k vytvoření falešné konstrukce o mých vazbách na tehdejšího vicepremiéra Babiše, se mi opravdu zhroutil život, a dokonce vůči mně bylo zahájeno ono první zmíněné trestní stíhání ve Zlíně. Je zajímavé, že v tom samém měsíci, kdy okresní soud ve Zlíně rozhodl o zproštění obžaloby, se začal doložitelně problematice ukrajinské mafie věnovat i Chovanec, byť si na to u soudu nevzpomenul. Stejně tak jsme prokázali, že soudu poskytl v druhém případě nepravdivé informace. Takových věcí bylo v těch případech mnohem víc a já jsem opravdu rád, že jsem dnes pracovně mimo novinařinu, nemusím se tím nijak zvlášť zabývat, že pracuju se skvělými kolegy na projektech, které mají na rozdíl od psaní o ministerstvu vnitra či policii smysl.

Marek Přibil (*1976) působil dlouhá léta jako novinář v ČRo, deníku Právo, časopisu Týden a MF DNES. Dnes se pohybuje především v oblasti kinematografie. Je také autorem čtyř románů. Román o aféře Šuman by měl knižně vyjít v první polovině nadcházejícího roku.

RADIM PANENKA | Parlamentní listy

ROZHOVOR: Hrozili smrtí mé rodině. Babiš? Jinak. Novinář po soudu odhalil vše
Hodnocení čtenářů3 Hlasy
95
95