Romány
Menu Close

RECENZE: Mladý autor vydal prvotinu Pavouk

Marek Přibil se narodil v roce 1976, pochází z Trutnova, na přelomu 20. století vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a na konci loňského roku vydal v pražském nakladatelství Torst svou velmi pozoruhodnou prozaickou prvotinu. Nese název Pavouk, a to proto, že titul metaforicky postihuje spletitost řady stvářených příběhů, které se sbíhají v jednom románovém těle.

Popisované osudy hrdinů jsou dirigovány rozličnými typy náhod (od tzv. němé přes příběhotvornou, kontrapunktickou k fatální; objevují se napřeskáčku, často přecházejících jedna v druhou) a kauzalit (historická – rekonstruující vyprávěné děje z hlediska časové vzdálenosti, současná – výklad veden z pozice právě teď se odehrávající situace, analytická – autorská, v níž tvůrce rozebírá příčiny a následky z pozice demiurga – vládce příběhu).

Model funguje téměř bez poruch či nevhodně zakomponovaných součástek. A světe div se, připadá mi v určitém ohledu lidštější, krevnatější než Kunderova mnohasetstránková narativní superanalýza.

Již tato konstatování vzbuzují určitá podezření, že se autor jistě nechal inspirovat Milanem Kunderou a jeho proslulou knihou nazvanou Nesmrtelnost (1992). Právě Kunderův světoznámý text a způsob vyprávění jsou přiznanou inspirací, rozvinutím již jednou rozehrané hry (filosofie?). Z ní si Přibil vypůjčil postavu profesora estetiky zastiženého v situaci, kterou bychom zachycenou na fotografické momentce popsali zhruba takto: břeh Vltavy nedaleko Mánesa – profesor je svědkem scény, v níž se neznámá dívka po strkanici ocitá v říčních vlnách stejnou scénu sleduje nedaleko stojící dívka s fotoaparátem.

Autor začne sledovat nit profesorova příběhu, jehož příčiny i následky ovlivňují řady dalších dílčích osudů. V restauraci vyslechne část dialogu dvou užvaněných mužů sedících u vedlejšího stolu. Poslech mu před vyvrcholením sdělovaných problémů naruší neomalenost opilého mladíka, jenž do něj vrazí odcházeje s kamarádem. Posléze telefonuje v supermarketu se svou ženou, která tráví čas milostnými hrátkami s mužem, jenž na konci příběhu málem profesora usmrtí na přechodu. Každá zvyjmenovaných postav má v knize své místo, prožívá si vlastní osobní drama, což profesor oddávající se úvahám o roli náhod a příčin v našich životech nemůže ani zdaleka tušit… 

Přibilova kunderovská hra je příjemným zpestřením současné mladé prózy. Autor Kunderovu autoritu i originalitu nevláčí u nohy jako vězeňskou kouli. Inteligentně poskládanou mozaiku provází stejně inteligentní konstrukční vypravěčská schopnost. Model funguje téměř bez poruch či nevhodně zakomponovaných součástek. A světe div se, připadá mi v určitém ohledu lidštější, krevnatější než Kunderova mnohasetstránková narativní superanalýza, i když ve čtenáři zůstává lechtivý pocit rozštěpení: skutečně si autor jenom (se mnou, s námi) hraje, nebo ta tragická vyústění myslí vážně? 


Petr Hanuška – Deník

Napište komentář

Your email address will not be published.

Sdílet

Kopírovat odkaz do schránky

Kopírovat