RECENZE: Svátosti sadistického Boha, jednoznačná knižní událost roku

V případě románu Svátosti sadistického Boha jde, domnívám se, bezpochyby o jednu z nejvýznamnějších knižních událostí tohoto roku. Jak z hlediska obsahu, tak propracované formy.

Jde o knihu ze současnosti – z novinářského prostředí, které přesně popisuje a analyzuje. Vedle této devizy je román možné skutečně považovat za svědectví o soudobé generaci třicátníků a čtyřicátníků a době, v níž žijí. Bylo tak de facto vyslyšeno přání mnohých literárních kritiků i čtenářů po knize reflektující aktuální dění, která na trhu i v současné knižní kultuře dlouhodobě chybí.

Román odhaluje nespočet novinářských praktik, jež by měly zůstat veřejnosti utajeny, a to zajímavým způsobem. Jestliže dramatik Milan Uhde prohlásil, že román Svátosti sadistického Boha považuje za vynikající text perspektivního prozaika, nelze než souhlasit.

Bylo tak de facto vyslyšeno přání mnohých literárních kritiků i čtenářů po knize reflektující aktuální dění, která na trhu i v současné knižní kultuře dlouhodobě chybí.

Svátosti sadistického Boha autora mladší střední generace Marka Přibila považuji totiž osobně za dílo vyzrálého autora, který, podle mého názoru, mistrně ovládá práci s kompozicí, s jazykem a stylem literárního díla, vypravěčské techniky, zrychlování a zpomalování děje a podobně. Přibilova próza osciluje mezi politickým thrillerem a společenskokritickým románem.

Navzdory čtivosti a poutavému ději si však zároveň nemyslím, že se jedná o dílo napsané komerčním způsobem. Hovoří pro to řada věcí, mimo jiné třeba i úvahové a „gnómické“ pasáže zpomalující děj (sociologické vhledy do společnosti), zajímavá kompozice díla, desilusivní pointa, ale třeba i desetiletý odstup od vydání předchozí knihy Pavouk. O té ostatně kritik Josef Chuchma prohlásil v MF DNES: „V každém případě Marek Přibil v sobě nese slibný tvůrčí potenciál.“ A nemýlil se.

Stejně jako se neplete literární kritik deníku Právo František Cinger, když poukazuje na fakt, že autor upozorňuje v aktuálním románu na několik závažných věcí, realit, jako je klišé západní civilizace; pokládá otázku, nakolik jsou média svobodná, a na dalších příbězích konkrétních lidí si odpovídá, jak to s touto nezávislostí je.

Zajímavé je žánrové zařazení „Svátostí“, které rovněž dílo čtenářsky oživuje: Přibilova próza osciluje mezi politickým thrillerem a společenskokritickým románem. Dle mého soudu si Přibilovo vynikající dílo zaslouží publikovat.


doc. PhDr. Ondřej Hník, Ph.D. | vedoucí katedry české literatury Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze

Napište komentář

Your email address will not be published.

Romány

Sdílet

Kopírovat odkaz do schránky

Kopírovat