FOTO: NLN

RECENZE: Sadistický Bůh vládne jedné novinářské hlavě

ALENA SLEZÁKOVÁ | MF DNES

SVÁTOSTI SADISTICKÉHO BOHA
Jak funguje systém? Kniha ze současnosti – z novinářského prostředí, které přesně popisuje a analyzuje; osciluje mezi politickým thrillerem a filozofickým a společenskokritickým románem.
(text: NLN)

Dá se očekávat, že řadu čtenářů román Marka Přibila Svátosti sadistického boha nadchne – tedy ty, kdo sdílejí pocit hlavní postavy, že „ve vzduchu je cítit doba temna“. Ale především by si osud současníka na prahu středního věku měli prostudovat adepti žurnalistiky, aby věděli, do čeho se dle autorova názoru řítí.

Přibil je novinář a prostředí nepochybně zná, ale líčí je tak, že lze jen doufat, že na vlastní kůži nezažil ani polovinu toho, čím nechává projít svého tristního hrdinu Viktora. Podrazy, nevraživost mezi kolegy, úplatkářství, kšefty s články, hysteričtí šéfové, využívání a zneužívání odposlechů, cenzura i autocenzura. Elitní novinář z renomovaného týdeníku, kam píše kauzy, se uzavírá do své hlavy – a medituje.

Původní článek

A v tom je problém. Ilustračních citátů by se našlo víc, ale postačí jeden o krizi kapitalismu: „Jako systém se vyčerpal: dochází k neudržitelnému drancování přírodních zdrojů a stále nerovnějšímu přerozdělování bohatství. Viktor se obává, že nenajde-li lidstvo řešení, hrozí v budoucnosti (možná i blízké) nevyhnutelný kolaps současné civilizace daný jejím postupným rozkladem.“ Pardon, to by byla banalita i v novinovém komentáři.

Ne že by Přibil neměl pravdu v postřezích o postavení médií, vztahu svobody a nesvobody tisku či síle ekonomického tlaku. Jenže je toho nějak moc, což přijde líto stejně jako fakt, že si autor neodpustil trefy do Klause, Zemana a svým způsobem i Havla. Na jiných místech totiž dokazuje, že umí být výborným vypravěčem, třeba v pasážích o milostných touhách žurnalistického neumětela nebo v příběhu tří kamarádů, kteří klidně přejdou z levicového deníku do pravicového týdeníku a pak se navzájem pustí k vodě.

Zkrátka Přibilův Bůh je „příšerně ješitný“ a sadistický, což je patrné i z osudu jediné sympatické postavy románu, Viktorova přítele Standy. S posledním řádkem knihy tak člověk zatouží po nějakém laskavém Božím doteku. Že by právě tohle přání chtěl autor u čtenáře vyvolat?

ALENA SLEZÁKOVÁ | MF DNES

RECENZE: Sadistický Bůh vládne jedné novinářské hlavě
Hodnocení čtenářů3 Hlasy
93
93